Kolem dokola knihy, knihy bez konce ...
Vrátila jsem se z výletu na jinou planetu. Tak si totiž připadám na každém knižním veletrhu. Tam pravděpodobně emigrovali všichni milovníci knížek. Jak si jinak vysvětlit, že v knihovnách klesají výpůjčky a odborníci tvrdí, že se čte čím dál tím méně... Pravda, malých dětí a puberťáků jsem tam viděla pomálu...
Autorské čtení Michala Ajvaze z knihy Lucemburská zahrada vyvolalo neblahý důsledek – každou chvíli budu "prudit" kolegyně, zda už došla ... Potkat běloruskou poezii jen tak "někde venku", asi bych prošla zcela nevšímavě. Zato v emocionálním podání autorů a s povídáním Jáchyma Topola o jeho knize Chladnou zemí (o Bělorusku), kterou ani mnozí Bělorusové nevydýchali, bylo fascinující. Když už i HOST tuto knihu "sepsul", určitě bude stát za to si ji přečíst. :o)
Potkali jsme i bojovníka Jiřího Žáčka. Chtěla bych mít jeho vůli. A jeho schopnosti ...
Dívka ve studovně
Jiří Žáček
Založila si knihu
stínem ukazováčku,
usmívá se, dítě náhody –
o čem sní?
Kolem dokola knihy, knihy bez konce,
bitevní pole slov,
smetiště myšlenek.
Je v nich všecko, ale není čas
všecky je číst.
Jsi sama proti přesile.
Čteš si dál se sklopenými víčky.
Co ví kdo o tobě?
O srdci tikajícím S.O.S.,
o zámotku tajemného probouzejícího se těla
a jeho něžném chtíči,
divoké touze bez jména?
Vždyť o nich nevíš ani ty sama.
Odejdi odtud, nežli bude pozdě.
Tady čas bují jako plíseň,
čas bez barvy,
bez chuti,
bez zápachu.
Mrtví, ti mají vždycky pravdu.
Ale co s nimi, když jsi živá?
Vstaň, prchni odtud, zachraň se
pro někoho, kdo tě hledá,
nevěda o tobě…
Ale ty sedíš, usmíváš se,
čteš si dál mezi řádky,
malíček v puse –
a času je tak málo.
