Kterak jsme vypluli do Texasu s lodí plnou lízátek a skrz tunel s kufrem plných žab se dostali do divadla.
Miluji asociační řetězce. Nikdy totiž nevíte, kde skončíte. Navíc je to jako u scrable – nemůžete svůj "tah" promýšlet dopředu, protože netušíte, kam vás zavede soused. Zatím "nejkreativnější" putování mi předvedli obyvatelé penzionu pro seniory, se kterými jsem se dostala až do moskevského nevěstince.
Dnešní cesta byla ovšem mnohem dobrodružnější. Vypluli jsme na plachetnici do Texasu, zasadit tam české žluté růže. Jenže jsme ztroskotali. Naštěstí jsme mimo jiné zachránili bednu lízátek a lahve dobrého červeného. Což stačilo k přežití do doby, než nás objevili, dovezli na pevninu a šoupli na vlak. V jednom tunelu jsme zjistili, že máme kufry plné ostrovních žab. Naštěstí byla přítomna dramatička, do jejíhož zavazadla se už obojživelníci nevešli, protože tam trůnil psací stroj. A už tu byla divadelní hra, na jejímž představení jsme se všichni sešli. A růže? Kdoví... Třeba na dně oceánu vykvetou...
Pár náhodně vybraných obrázků, parta lidí, kteří se neostýchají fantazírovat, smích, dobrá nálada. Tomu říkám super mozkový jogging.
