Peníze vládnou světem.
Chodím. Kmitám nohama. Tahám závaží. Potím se jak dveře od chlívka. Ale už nefuním. A nebolí mě ruce. Kdepak jen cross trenažer. Hned napoprvé čtyři mašinky. Sice pijánko, jedno, dvě závažíčka, ale přece. Néé, já nechci hubout! upozorňovala jsem trenéra. Jen potřebuji dostat do lajny páteř. Ukažte, jakou máte diagnozu? Jo, tak to už nesrovnáte. Jen to můžete obalit svaly, ať se to nezhoršuje a nebolí... uzemnil mě. A to břicho musí taky pryč. To má na páteř taky vliv. Takže mne čeká ještě pátá, šestá mašina. Zatím jsem ukázněná a vzorně plním svůj "závazek" – 3x týdně. No bodejť, když jsem si pro jistotu zaplatila pernamentku. Kdyby na mě provokativně nemrkala z peněženky místo peněz, nevím, nevím...
Zítra dopoledne si před posilovnou střihnu denzitometr. A před tím asi jedno davové šílenství. Léta letoucí sháním ramenní návlek. Potkala jsem ho jedinkrát, bratru za jedenáct stovek :o(. Pro "akční" zboží jsem v Lidlu byla jen jednou a přísahala jsem si, že už mě tam – v tom davu mých milovaných, přetékajícími vozíky strkajících se, krizí zřejmě nedotčených, u pokladny mou "zdržující" platbu kartou brblavě odmítajících seniorů – nikdo nikdy neuvidí. Ale když ten můj cemříček by si ten návleček tolik přál! Že jsme tam ty jízdenky dneska šli kupovat. To byl Kulíškův nápad. Ona za to může. Klidně si pak odjede do školy a mě v tom nechá ráchat.
Dočetla jsem Larssonovy Muže, kteří nenávidí ženy. Skvěle napsáno. Myslela jsem si, že ji odložím. Drsné. Ale nedalo se. Musíte číst. Číst až do úplného konce. Jsem zvědavá, jestli v druhém díle budou pokračovat osudy Lisbeth. Ta dívka mne moc zajímá ...
