Márinka na netu

Kterak se od tří lidí ve dvou dnech dovědět jednu pravdu. A přežít.
Pátek ráno
Kolik je vám let? Aha, tak to jste už v klimakterickém období, sdělovala mi gynekoložka naprosto nevzrušeným hlasem. Cože?! Už?! Vyrojila se mi v trénovaném mozku interpunkční znaménka. Nijak dál to nekomentovala, nerozváděla. I já jsem mlčela. Chvíli jsme hrály Bobříka Mlčení a pak jsme se rozešly. A po přechodu jsem šla na červenou. Na just.

Pátek večer
"Jděte do hajzlu, jakápak úcta ke stáří, ..." předčítal mi Rak z rozhovoru s Jiřinou Šiklovou, která mimo jiné říká: „Na stáří se chystejte celý život ... nejsme objektem péče, ale svéprávná skupina ... být starým není tak hnusná záležitost ... Přesně tyto myšlenky vtloukám do stříbrovlasých hlaviček. Avšak ... už šedivím taky. Co nevidět budu muset začít tlouci hlavou o zeď své pohodlnosti a lenosti. Anebo použiji Palletko.

Sobota
Miloš Čermák mne naprosto zOrientoval. Jemu se to o Facebooku píše! On je třinácti procentní. Až tak velký věkový rozdíl mezi námi není, libovala jsem si. Ovšem Jiří Ibl mne se svými socio-demo statistikami obličejo-knihy vyvedl z omylu. Pravda je krutá. Jsem starší. O deset procent. I duhoví jsou šťastnější, neb je jich více. Musela jsem si položit otázku: Proč tam jsi, starucho? Rozuměj, proč i můj ksicht je v té knize? Kvůli sloganu „kdo není na Facebooku, jako by nebyl"? Nedávno se totéž říkalo o internetu jako takovém. Zlákal mne Kulíšek. Doufám, že toho nebude nikdy litovat. Mlčím (většinou), aby mne nesmázla z přátel a monitoruji, jako v článku zmiňovaný Pavel Beneš. Sem tam prohodím něco rádoby vtipného do statusu. Každý týden pronesu nějakou „moudrost" na Mikroblogu. Ve skupině „Ne méně, než čtyřicítka je nás už 63. Pravda, příliš aktivní nejsme, ale krok držíme. A jsme v pohodě, protože nás rok od roku bude přibývat. Jak si mohu být tak jistá? No přece kdo má letos 44, bude mít příští rok 45! A šup, už je mezi námi J

linkuj.cz vybrali.sme.sk