Márinka na netu

Kterak jsem se nejdříve omlouvala panu Alzheimerovi za svůj boj proti němu a pak přece zašla na Damiena Hirsta.
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až si vzpomenete i na to, co jste měli dávno za ztracené v nekonečných chodbičkách členité stavby zvané mozková kůra.

S nadšením, ostatně jako každý rok, jsem se připravovala na havlíčkobrodský babinec. Tři kolegové, vzácné to výjimky potvrzující pravidlo, jistě prominou mé familiérní pojmenování workshopu knihovníků/trenérů paměti. (Ne, nebudu dodávat knihovnic/trenérek, tenhle feminismus mne nebaví.) Přesně v duchu hesla: „Kdo něco umí, dělá to, kdo to neumí, učí to a kdo vůbec neví, o čem je řeč, píše o tom ...", jsem si k potrápení svých kolegyň, ... ale ano i třech kolegů ..., připravila seminář o cvičení pravé tj. kreativní mozkové hemisféry. Presentaci jsem měla hezky vybarvenou, s pastelkami. Kdyby tak tušili, že jsem kreslící antitalent ... Ovšem mé letošní setkání s knihou Myslet jako Leonardo da Vinci a s naprosto geniální stolní hrou SET jsem nemohla smlčet. Hořela jsem nadšením. Snad se podařilo alespoň jiskřičce přeskočit.

Abych zase nebyla až tak nadšená, hned první den, vlastně ještě před začátkem workshopu jsem se dověděla, že Kulíšek leží na marodce s angínou a vysokými horečkami. A že jí chtějí co nevidět strčit do autobusu a poslat domů. Blbost. Jsem přece na půl cestě. Na druhý den pro ni přijedu. Domluveno. Pohoda. Klídek. Jazz.

Vyzvedávala jsem si poněkud pobledlého a pohublého potomka, ale už bez teplot. U maminky bude zase dobře. Pohoda. Klídek.

Penicilín, ovoce, zelenina, silný vývar, laktobacily. Vše spělo ke zdárnému uzdravení. FCE v Praze stihne. Na tu vodu ji také pustím, když se přimlouvá i pan doktor. Pohoda.

Rána. Křik. Mdloby. Jednou, podruhé, potřetí. Na zlomek sekundy se můj mozek ocitl o třicet let zpět. Dědeček ... padá ... oči ... umírá. Pár facek. Ne. Víc. Promiň. 155. Byli tři a odvezli ji. Za nimi! Strach má velké oči. Deathmetal.

Vše dopadlo dobře. „Obyčejný" kolaps. Pít, jíst, nemyslet, nechodit, nedívat se ... Vodu vzdala. Zkoušky ne. Vydaly jsme se na výlet do Prahy. Kruhy pod očima. Obě. Skvěle ladily s Hirstovou „Nádhernou láskou, toužícími oči navrch hlavy a vibrující malbou". Kontroverze. Krása. Hnus. Pravá si zase zařádila. Doporučuji. Hirsta. Ne kolapsy.

linkuj.cz vybrali.sme.sk