Márinka na netu

Stres, euforie, edukace, ursus a pablb.

Je to konečně za mnou. Mých pár minut televizní slávy vyšumělo někde v éteru. Ale byl to teda den!

Ani já, ani moje "žákyňka-seniorka", která statečně absolvovala cestu do Prahy a natáčení pořadu Barvy života, jsme neměly sílu nesledovat premiéru vůbec, či sledovat samy. Tak jsme si vzaly na pomoc ještě dvě kámošky, nakoupily grilovaná kuřata, zákusky, ovoce, pitivo a udělaly dámskou projekční jízdu. Před pořadem jsme nepozřely ani sousto. Po něm jsme v euforii – neudělaly jsme ani sobě ani nikomu jinému ostudu – spořádaly vše, co bylo v tu chvíli v oné domácnosti v dosahu. Poněkud nám to kalila následující naturalistická reporáž o operaci kolene, ale stačilo se trochu odvrátit a ztlumit zvuk :o).

Náležitě uvolněná jsem ve Městě naložila Kulíška a rozjely jsme se do Brna. Zaparkovaly jsme na okraji města, ze zastávky Vlhká jsme se vydaly na Svoboďák a odtud na Špilas. Opět jsem se utvrdila, že s tou mojí fyzičkou by už bylo záhodno něco udělat. Než jsem se vydrápala nahoru, supěla jsme jak sentinel.

Nejdříve jsme si šly prohlédnout výstavu PRVOCIT. "Jemná erotika příběhů lidských postav obalených kaolínem, vynořených či nořících se do země či vody." Skutečně velmi působivé, doporučuji.

Pak jsme se vydaly za hlavním cílem. "Jdete na sex?", dotázala se nás fešná -sátnice, kustodka muzea. "Ano, jdeme na sex," nezbylo nám než přitakat. Kdo čeká nějakou senzaci, ten se jí na výstavě 1000 let sexu – O lásce, plodnosti a rozkoši nedočká. Skutečně se jedná o vkusně uspořádanou edukační záležitost. Jediné, co nás zklamalo, bylo, že na předposlední místnost – Novověk navazovala poslední – AIDS a syfilis. O 20. století ani ťuk. A navíc, jako bychom se vrátili do katolického středověku. Sex? Bububu! Tytyty!!

Náležitě poučeny, vydaly jsme se do brněnské restaurace Boulevard na medvědí speciality. "Ráje pro duši každého labužníka", jak hlásají jejich webové stránky, jsme si bratru hodinu užívaly samy. U Francouzského medvědího ragů s třešňovou omáčkou jsem indentifikovala pouze černočerné, ale lahodné maso, trochu připomínající kvalitní – ale černočerné – hovězí. Zato jemná medvědí plec po tatransku chutnala opravdu exoticky, skvěle.

Pokud se hodláte přesvědčit sami, že skutečně šlo o medvěda a ne bejka a vydáte se do dvorany Městského divadla, zeptejte se tamějšího číšníka, co je to mascarpone (mají na jídelníčku Pěna z mascarpone s čerstvými jahodami). Pokud vám odpoví: našlehaná bábovka s kakaem, pak je to ten, který nás obsluhoval a zřejmě považoval za poněkud mdlé vesničanky ve městě ...

linkuj.cz vybrali.sme.sk